Pes se s češtinou nenarodil, ale nepoužívejte záporky – proč? Záhada nejspíš vyřešena

Dlouho mi to bylo záhadou. Každý psí psycholog říká, že pes se s češtinou nenarodil, ale při povelech nepoužívejte záporky. Což si může na první pohled v celku odporovat, protože když se pes s češtinou nenarodil, tak proč by mu měly vadit záporky? A tak mi to nedalo. Při několika venčeních jsem si na ruku navlékl svůj náramkový diktafon, který se na nic jiného, než na právě takovéto experimenty nehodí a ta venčení jsem si celá nahrál. Doma jsem si je následně několikrát přehrál a zobrazil i v pro nevidomé přístupných grafech a musím uznat, že při používání záporek se alespoň já dopouštím něčeho, co zřejmě pejskům vadí a to něco je důraz na slabiku ne, zatímco když dávám povely co má dělat, tak se tohoto nedopouštím. Takže když říkám nežer to, tak to ne říkám s nepatrným, ale na grafu slyšitelným důrazem, zatímco když mu místo toho řeknu čuchej si, říkám to klidně a bez jakýchkoli nežádoucích emocí, naopak, spíše do toho dávám víc klidu, zní to více důvěrně, je to i klidnější tón a zjišťuji, že to vážně funguje. Takže ano, pes se s češtinou nenarodil, ale to důrazné ne ho může vyvést z konceptu a rozhodit důvěru. Zajímavé na tom je, že to ne se na první poslech tónem hlasu či růrazem mnohdy vůbec neliší od pozitivních povelů, kdybych neměl k dispozici možnost si zvukově přehrát ty grafy, asi bych na to vůbec nepřišel.