V minulých dnech bylo vydáno linuxové grafické prostředí Gnome ve verzi 43. Co přináší nového v oblasti zpřístupnění od vydání 42?
Až do Gnome verze 40 byl na poli přístupnosti relativně klid. Desktop se vyvíjel, něco se přidalo, něco se ubralo. Ve verzi 42 ale došlo ke změně, začalo se postupně přecházet na GTK 4.0, což znamenalo katastrofu, přístupnost jakoby se vytratila. Mnoho aplikací nešlo se zapnutou čtečkou obrazovky Orca vůbec nastartovat, v dalších případech se kýženou aplikaci podařilo nahodit až na několikátý pokus. Jediné, co opravdu fungovalo bylo procházení mezi nainstalovanými aplikacemi, avšak jejich řazení absolutně nerozumím, při procházení jsou zobrazeny nahodile. Mnoho tlačítek bylo nepopsaných, nebo se vyčítal jejich typ, například v aplikaci nahrávání zvuku bylo korektně přečteno jen „nahrát tlačítko“, ostatní bylo čteno například jako „gtk_button zastavit“ Toto se v Gnome 43 bohužel nezměnilo. Značného vylepšení se ale dočkala aplikace Nastavení a bylo opraveno vyčítání názvů souborů v aplikaci Nautilus.
Závěrem konstatuji, že začátečníkům toto grafické rozhraní nemohu v žádném případě doporučit, já sám jsem na svém osobním počítači uživatelem desktopového rozhraní Mate, které zatím stále využívá GTK ve verzi 3 a na verzi 4 se hned tak nechystá, GTK 4 má před sebou ještě velmi dlouhou cestu k dokonalosti.