Pod hvězdou přání, já píši svůj list. List který obletí pár míst. Pár vět, které já věnuji vám, pár vět o tom, že ještě nikdo není na světě sám.
Važme si všech, co mají nás rádi, věnujme lásku těm, co ji potřebují. Odložme zlobu a hněv. Spojme své síly, ať ještě tu máme, na naší planetě přírodu, tu krásu, která nás obklopuje a lidé až moc často ji nevidí, nebo ji ani vidět nechtějí.
Poslední dobou se děje mnoho věcí, které nás nikoho netěší. Křížíme cesty sami sobě, vyhýbáme se jeden druhému pro svůj vlastní úspěch, nechceme se znát, protože má někdo víc a někdo míň. Ale takhle jsme to přece nechtěli. Jsme tu jen jednou a přijde mi naprosto nesmyslné a zbytečné kazit si život pohromami a radostí z neštěstí. Kéž by si to tak uvědomovali všichni ti, kteří mají tu moc hýbat tímto světem. Snad ještě není pozdě, to ukáže nám čas, než něco nechtěného, stane se nám zas.
Pod hvězdou přání, já dopsal těch pár vět, které možná obletí, když ne celý svět, alespoň tam a zpět.
Rubriky