Bylo překrásné nedělní odpoledne. Svůj čas jsem trávil v obýváku a poslouchal jsem rádio. Jediné, co kazilo poklidnost tohoto krásného dne byla nesnesitelná bolest zad. Štvalo mě to, protože trvala už hodně dlouho, ale k lékaři se mi nějak nechtělo, asi nějaká lenost či co. To rozhněvalo mé příbuzné natolik, že se jali situaci vyřešit tím způsobem, že když nemůže Mohamed k hoře, musí ona za ním. A jak jistě všichni víte, s tím už se tak nějak nedá nic dělat. Takže přijel lékař, co na tom, že veterinář, však zvíře jako zvíře. Co mě překvapilo mnohem víc než fakt, že zrovna odrodil krávu bylo vyšetření, které na mě chtěl provést. Představte si, že se vytasil s nápadem magnetické rezonance páteře. A to už mi začalo být divné, jak mi může chtít provádět magnetickou rezonanci páteře v neděli odpoledne a ještě doma, kurnik, to je přece nemožné. Ale nebylo.
Asi za pět minut jsem dostal rozkaz vysvléknout se do půl těla a lehnout si na připravené masérské lehátko, které kde se vzalo, tu uprostřed místnosti stálo. Neodporoval jsem. Když už mé tělo spočívalo s rukama podél sebe sama na lehátku, přišel lékař a světe div se, s magnetickou rezonancí. Jak vypadala? Zkuste si představit malý masážní přístroj, který si položíte na záda a on vám po připojení k elektrické síti promačkává záda. Uvnitř se nachází tuším čtyři míčky, které se v závislosti na otáčení motoru střídavě pohybují. Tak přesně takto ta přenosná magnetická rezonance vypadala. Jen s tím rozdílem, že neobsahovala žádné míčky a ani přívod k elektrické síti. Tahle jela na čtyři tužkové baterie. Ale zvuky vydávala na chlup stejné, jako ta opravdová, jen tišeji.
Jak vyšetření dopadlo, to netuším. Při zapnutí mi totiž dvakrát sjela z páteře a při třetím položení na záda jsem se probudil.
Někdy si říkám, kde se to v té makovici bere. Jestli to ale nebude tím, že jsem letos absolvoval magnetickou rezonanci mozku a po novém roce mě čeká ještě jedna a právě páteře.
Mějte se fajn a zase někdy s dalším šíleným snem,
Pavel