Napsáno v létě 2010.
Byla a je tak krásná i tak ošklivá. Tak krásná a ošklivá. Ta náladová svlečená mokrá dívka. Já ji znám a zná ji každý. Chodí po světě, táhne se pomalu, rychle, je štíhlá, tenká, veselá, rozzuřená. Tu svlečenou dámu jsem potkal i já a potká ji každý. Kolik neštěstí i užitku nám přinesla, kolik obětí si odnesla, co všechno poničila. Ta svlečená slečna, která se všude chlubí svým tělem průhledné barvy, která ukazuje svoji tvář. Ta slečna skrývajíc své tajné jméno. Ta, které se můžeme dotknout a pokaždé je jiná. To je ta, po které se můžeme pohybovat a nikdy nás neodmítne, ať jste kluk, nebo holka. To je ta, do které můžeme udeřit svou rukou a ona nic nezmůže. Můžeme kolem ní procházet jak chceme oblečeni, ona si dál bude plynout svým mokrým a nahým světem. Ale nebýt této nahé krasotinky, nebylo by tu téměř nic.