Je další ráno,
další ráno dalšího dne,
ani nevím kterého, ne, nechci to ani vědět, stačí když vzpomínám a vidím to před sebou,
to ráno, to marnivé ráno v kapkách slaných slzí sladkého srdce,
něžných tváří a úsměvu do posledního dechu.
Ano, já vím, držel jsem tě v náručí, tiskl si tě k sobě a říkal ti, že to bude ještě třeba lepší,
věřil jsem, já věřil jsem v naději,
věřil jsem, já měl jsem představu,
že spolu v létě pojedeme k vodě,
že založíme rodinu.
Ty leželas mi v náručí, byla jsi už slabá, ale veselá,
dýchala jsi těžce, ale s jiskrou života,
chvíli ses mírně třásla a tak jsem tě hřál.
Na sobě jsi měla noční košily, s drobnými knoflíčky, nad hlavou tvé postele poletoval anděl, z obrazu slavného malíře on koukal se na nás.
Říkala jsi něco o tom, že se cítíš líp, ale že už neodejdeš,
říkala jsi něco o tom, že už to každou chvíli skončí, že ti bude líp a že přestaneš se trápit.
Ano, právě včera jsi mi to říkala, když jsem tě líbal,
držel tě za ruku a píseň ti zpíval.
Díky Bohu, že jsem to byl já, kdo s tebou prožíval tvé minuty poslední,
tak jak ty sis přála,
jen ta bolest, jen ta bolest,
ta ve mně zůstala a zůstává dál,
když si jen vzpomenu,
když si jen vybavím,
když zaslechnu v ozvěnách tvou větu poslední.
Když zbledly ti tváře a ty začala ses v křečích zmítat,
vzlykla si, řekla si: “Prosím, miluj mě dál.”,
najednou děsný zmatek, lékaři, sestřičky… Ne, už nebylo naděje,
já čekal jsem na zázrak, že Bůh se snad slituje,
ne, ne, ne, nevěřím.
Osm let trápení, osm let věčných nemocnic,
snad je ti líp, snad odpočíváš v pokoji,
snad stala ses andělem,
snad sejdeme se za pár let.
Byla jsi mou láskou,
já chtěl si tě vzít za ženu,
ale zdravou,
jsem hlupák,
ano já vím, jistě si teď říkáš, že bylo jasné jak to dopadne,
možná sis říkala, že byl jsem blázen, že naše milování,
ne, už nemohu, už nemohu dál, když vidím tě před sebou,
trápí mne smrti žal,
že tak mladá dívka,
tak mladý kvítek opustil tento svět,
nikdy se neprobudíš, už nikdy neotevřeš oči,
nikdy na mne nepromluvíš a já?
Já budu jen vzpomínat,
na to jak měl jsem tě rád.
Na vše co jsem ti slíbil a nikdy nevyplnil,
ne, mé srdce se nevyléčilo.
A vyléčí se sotva kdy.
Tak měj se lásko,
snad je ti líp,
snad na nebesích se sejdem,
snad, snad, snad.