Kdybych jen směl,
Seznámit se s tebou,
Já jistě rád bych tě pak vídal.
Kdybych jen směl,
Častěji tě vídat,
U stroje času s tebou stát,
Čas letní v zimní střídat,
Černé chvíle ruku v ruce měnit v běl.
Kdybych jen směl,
Za ruku tě brávat,
Večer co večer, hvězdným vozům mávat,
Sbližovat touhy našich těl.
Kdybych jen směl,
Tebe k sobě něžně si tisknout,
Možná bys chtěla, možná bych chtěl,
Aby den víc, než 24 hodin měl.
Kdybych jen směl,
K sobě domů si tě vzít,
Kávu ti dobrou uvařit,
Osudu děj, by se děl.
Kdybych jen směl,
Svléknout ti tvé šaty, prádlo krajkové,
Napsal bych ti na tvou bílou kůži,
Prstem svým, jen aby ty jsi to věděla,
Že jsi mou rozkvetlou růží, že jsi má Angella,
Že jsi mým domovem.
Ach, kdybych jen směl,
Ale já přec nesmím,
Smět ani nikdy nebudu,
Jsi jen můj sen,
Já však stále nesním,
Zamilován, já stejně být už nemohu.
Tak promiň mi děvče,
Že srdce nesmí mi láskou planout,
Jen se prosím po mých slovech,
Snaž milovat jiného, snaž se neuvadnout.
Sen, ten nelze milovat,
Nelze ze snu stát se živým člověkem,
Nelze celý život snít,
Jen obraz svého přání, lze si vytoužit.