Jak jsme se sporákem totálně ostrouhali

Aneb jak to dopadá, když vás řádně neinformují a vy se opravdu nevyznáte.

Už když jsem docházel do Pobytového rehabilitačního a rekvalifikačního střediska pro nevidomé Dědina, o.p.s., bylo mi kladeno na srdce, abych na vaření používal spíše sklokeramický sporák, než plynový. Důvod takovéhoto doporučení je jasný. Taková deska je rovná a nehrozí tak, že by například při míchání došlo ke sjezdu hrnce z plotýnky. Pamětliv této rady, vydali jsme se s tchýní do místního elektra, abychom si nechali poradit. Prodávající velmi ochotně ukázal pár modelů, vybrat tak ten nejvhodnější pro nevidomé nebyl problém. Došlo i na otázku zapojení. Odpovědí bylo, že si máme zavolat elektrikáře, ten nám to zapojí a bude hotovo.

Sporák dorazil a já sehnal elektrikáře, přesně dle pokynů z prodejny. Pan elektrikář přišel a vysvětlil, že ačkoli bychom mohli sporák zapojit na jednu fázi, vyžaduje 32 A. A to naše elektřina prostě nedá. Co by se tedy muselo stát? Nejlépe požádat o tří fázové připojení. A to by se opravdu hodně prodražilo.

CO z toho plyne? Přijde-li do elektra někdo s tím, že chce namísto plynového sporáku elektrický, ale nevyzná se, říct “zavolejte elektrikáře a on vám to zapojí” a následně prodat, nestačí. Stačilo říct, že se máme nejdřív poradit s elektrikářem a jestli 100% víme, že takovýto sporák můžeme v domácnosti opravdu používat, bylo by to rozhodně lepší, než utvrzovat, že na jednu fázi to také půjde, jen s menším výkonem. Nepůjde to, rozhodně ne v panelovém domě se starou elektřinou.

Mějte se fajn,
Pavel

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.