Vzpomínám na to, jakoby to bylo včera. A nevím, jestli se taková příležitost ještě vůbec někdy naskytne, ale bylo by to určitě fajn. A o čem, že to vlastně mluvím, teda vlastně píšu?
Psal se rok 2004 a já byl vůbec poprvé někde vystupovat. Byl jsem ještě malý, bylo mi jedenáct let a to mě ještě opravdu hodně zajímal svět. Ne, že by mě dnes nezajímal, ale tehdy jsem se ještě uměl na nezodpovězené otázky dotázat tak, že mi na ně někdo téměř vždycky odpověděl.
Tehdy to byla sobota, někdy v květnu, datum už si nepamatuji a celý tento zážitek nosím jen v hlavě, protože tehdy jsem neměl nic, kam bych si své prožitky mohl smysluplně zapisovat. Od samého rána jsme trávili čas, vlastně už ani nevím proč, na Masarykově okruhu v Brně. Ještě bych měl podotknout, že všem účinkujícím na tmavomodrém festivale, na kterém jsem tehdy hrál na klavír, byl přidělen zvláštní autobus a řidič. No a právě se stalo, že někdy po obědě jsme se s kamarádem začali nudit no a co nás nenapadlo? Prozkoumat autobus, jenže to jsme ještě nevěděli, co nás čeká. Řidič naši otázku: „Dobrý den, mohli bychom si prozkoumat autobus?“, přijal s radostí a za malý okamžik jsme si oba vyzkoušeli nejen otevírat a zavírat dveře, ale dokonce startovat motor, vypínat motor a vůbec nejlepší bylo, když jsme si mohli po malém kousku na okruhu zajezdit. Jak to probíhalo? Jeden z nás si sedl řidiči na klín a ten nám radil, co máme dělat a aby to nebylo jednoduché, zkoušeli jsme si vše pěkně postupně. To je, zkontrolovat, jestli máme zavřené dveře, nastartovat, zařadit tu správnou rychlost a pomalinku a opatrně vyrazit kupředu. Náhodou s námi bylo v autobuse ještě pár lidí, kterým se nechtělo být venku na slunci, takže jsme se jim postarali o nezapomenutelný zážitek, protože prvotní manipulace s brzdovým pedálem byla, jaksi, ehm, na zabití, tedy alespoň v mém případě.
Od té doby jsem se vždycky autobusem vozil již jen jako cestující, ale kdyby někdy byla ta možnost si znova sednout za volant a všechno si pěkně vyzkoušet, určitě neodmítnu. Vždycky jsem se zajímal a zajímám o autobusy, o jejich vývoj, značky, motory a některé z nich ještě rozeznám, buď podle zvuku startéru, nebo samotného motoru a nebo podle obložení oken, nebo jak se to vlastně jmenuje.
Autobusem jsem jezdil do školy do Litovle celých devět let a za tu dobu jsem se naučil rozeznávat Karosy, Sorky a i jiné autobusy, ale nejraději mám takové ty staré, vládne v nich totiž jakási nostalgie či co.
Všem přeji hezký den a pokud někam cestujete, ať už autobusem či jiným dopravním prostředkem, tak vám přeji šťastný dojezd a pokud náhodou někam letíte, tak šťastný dolet.
Rubriky