Cesta k mému snu 2. část – první krůčky

V minulém díle seriálu jsme si pověděli něco o tom, jak jsem se vlastně dostal k hudbě. V následujících řádcích se dočtete něco o prvních krůčcích nahrávacího studia.


A právě v té době začalo vznikat, ačkoli to tak ze začátku vůbec nevypadalo, osobní malé nahrávací studio, nebo spíš tedy studijko. První software, který jsem zakoupil bylo Pianissimo od společnosti Acoustica. Byl to vůbec první přístupný virtuální klavír pod MS Windows, který se dal ovládat pomocí klávesnice počítače a připojené USB klaviatury. Tou v té době byla M-AUDIO KeyRig 49, kterou jsem dostal sice už ke svým patnáctým narozeninám, ale v té době mi byl k dispozici pouze midi seqencer a jeho odezva byla příliš pomalá. S nákupem Pianissima, jehož cena byla krásných 19 dolarů se ale všechno změnilo. Nároky na tento software byly tak nízké, že jsem nemusel přemýšlet nad něčím takovým, jako je externí zvuková karta, jednu jsem však získal, tuším, že mi ji koupili rodiče, už ale nevím, co to bylo za značku, určitě ale vím, že kompatibilní s aktuálními operačními systémy řadu let není. Měla dva vstupy a jeden výstup na sluchátka a vyžadovala instalaci ovladačů z Cd. A tak vzniklo hudební album The life, 20 krátkých rozverných klavírních skladbiček pro potěchu duše, načichlých konzervatoří, i když vlastně ne až tolik, jak by se mohlo zdát.

O něco později jsem v rámci žádosti o příspěvek na zvláštní pomůcku zakoupil iMac 21,5 palců a začal se učit s aplikací GarageBand, která byla součástí systému OSX. Seznamoval jsem se s virtuálními hudebními nástroji a jelikož přestala klaviatura dostačovat, zakoupil jsem si větší, byl to model CME Z-Key 88, plně kompatibilní s tehdejší verzí Mac Os. Jen mi úplně nevyhovovala klaviatura tohoto nástroje, byla příliš měkká a tak jsem ji po chvíli prodal a pořídil si Yamahu P-105, kterou mám dodnes. Má jednak mnohem lepší mechaniku klaviatury a navíc ji lze použít i jako keyboard na živé hraní. V té době se také začala tříštit má studia, mé schopnosti klavíristy dosáhly svého maxima a nezvládl jsem těžká hudební díla, která byla v osnovách. Nápor byl obrovský, škola od 07:45 do 18:00 a ročník od ročníku více hodin, takže pauz mezi nimi ubývalo. Tehdy to fungovalo tak, že mezi vyučovacími hodinami byla takzvaná okénka, to znamená, že první dvě hodiny byla výuka, pak jsem měl třeba hodinu volno, další dvě hodiny výuka, pak tři volno, první ročník se takto dal zvládnout, ale od druhého a potom hlavně od třetího ročníku přibylo tolik předmětů, že jsem nedokázal skloubit ty teoretické, jako dějiny hudby, češtinu, hudební formy, harmonii, intonaci s těmi praktickými, hlavním oborem klavírem a vedlejším oborem trumpetou. Jít spát v jednu hodinu ráno a vstávat v šest hodin a třicet minut bylo na mě moc, k takovému fungování je potřeba psychicky extrémně silnou a imunitně odolnou osobnost a to jsem nikdy nebyl, věčně nemocné dítě, ale zajímavé je, že po škole jako když utne, žádné nemoci již řadu let. Po konzervatoři jsem přestoupil na obor ladění klavírů a příbuzných nástrojů, ale tam to bylo co se časového rozvrhu týče, ještě daleko horší, prakticky zápřah od těch tři čtvrtě na osm až do šesti, maximálně s hodinkou volna.

Dodnes ale na své kantory vzpomínám, na klavíristky profesorky paní Bláhovou a Ambrošovou, na trumpetistu, věčně veselého a vtipy sršícího pana profesora Zámečníka, na dobrosrdečného hudebního teoretika a profesora harmonie, hudebních forem a kontrapunktu pana Kubičku, na empatického profesora skladby, pana Štochla a na věčně veselé ladiče, pány profesory Mastnicu a Pšánského a také na ostatní kantory z oboru dílen a základů opravárenství. Pedagogové opravdu k nezaplacení.

V té době (rok 2014) začal být použitelný pro nevidomé také software Logic Pro X, dnes jen Logic Pro. Cenově velmi dostupný software, oproti jiným však ale nabízel a dodnes stále nabízí intuitivní rozhraní a opravdu bohatou řadu virtuálních nástrojů (rok 2021 celkem 80 Gb dat). Přestože přístupnost byla ve svých začátcích doslova experimentální, skladbičky jako Když vychází hvězda (bonus v albu Pianičky), Po dobrém obědě a nebo Vzpomínka na lásku ze stejnojmenného alba přesto vyšly. Jde o rozsáhlé instrumentální orchestrální počiny. Ne na minutáž, ale na počet hudebních nástrojů, jejich rozmístění, vše je ale načichlé styly, do kterých jsem byl plně vnořen za dob studií. Zatímco The life vyšlo ještě při studiích na konzervatoři, další album Pianičky vyšlo v době mé rehabilitace na středisku Dědina. A to byly zlaté časy a to jak pro mě, tak pro studio. Podařilo se mi získat sponzora a přibyl software Pro Tools, který je dnes považován za standart ve většině špičkových nahrávacích studiích, oproti Logicu měl ale hned dvě nevýhody. Tou první byla nejednoduchost rozhraní a ta druhá, podstatně větší, prakticky žádná databáze virtuálních nástrojů, jen jedna sada zdarma v hodnotě nějakých pěti set korun, přesto jsem se s tímto softwarem relativně sžil, avšak nakonec jsem si přecejen musel pořídit DAW kontroler, tenkrát to byl Q-con pro. Kontroler to nebyl špatný, ve výsledku však fungoval s Logic Pro mnohem lépe než s Pro Tools a protože jsem byl na Logic zvyklý, přejít se mi na Pro Tools úplně nepodařilo a nechtělo se mi utrácet za virtuální nástroje kompatibilní právě s Pro Tools a tak jsem zůstal u Logicu, s rozhraním Pro Tools jsem se ale přece jen nakonec naučil. Kontroler sice po nějaké době přestal být kompatibilní. Nedivím se tomu, šlo o model z třídy těch levnějších až nejlevnějších, takže s nějakou dlouhodobou podporou se nedalo počítat. Na kontroler doporučovaný panem Pavlem Musilem, zakladatelem zapsaného spolku Mluvící kniha jsem neměl peníze a tak jsem zůstal bez něj a na moji tehdejší práci to nakonec ani nevadilo. Vyšla alba Podzimničky, Theories, U kláves a Rozjímky pod oblohou. Až na album Theories byla všechna opět načichlá tím, k čemu jsem byl léta veden, zejména barokními a klasicistními styly. Všechna má alba, tedy až na The life, jsou dostupná na Supraphonline, Apple Music a dalších, jenže se prostě neprodávají. A proč vlastně? Kolik lidí dnes poslouchá vážnou muziku? A pokud už někdo ano, je ochoten za ni zaplatit? Možná, kdybych měl větší propagaci, jenže já jednak nemám žádné známé, kteří by mě někam tlačili a jednak se nechci kvůli tomu nikomu upisovat. Asi bych měl vysvětlit, jak to myslím. Jsou agentury, které dokáží pozvednout lidi vpřed, ale kladou si určité podmínky, například smlouva na několik let, četl jsem o tom na internetu pár článků a já chci být nezávislý. Chci si komponovat co chci a jak chci i když s tím ryzikem, že nedobudu aktuální poptávku. Ještě si můžu zaplatit reklamu na Facebooku, párkrát jsem to udělal, ale to není cesta. Váš příspěvek sice uvidí pár stovek či tisíc lidí, ale efekt to má v oboru hudby nulový. Studio tedy zůstalo ve stavu, kdy jsem měl počítač, klaviaturu, software a to co jsem chtěl dělat, tak to dělat více či méně šlo. Vše se ale změnilo v letech 2019 a 2020, ale o tom zase příště.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *