Boření mýtů o handicapovaných

Sledujete-li Facebook, jistě jste již viděli, nebo od někoho slyšeli o portále, který s pomocí zrakově postižených redaktorů boří mýty o postižených lidech. Za vším stojí můj spolužák Karel Giebisch, kterého jste mohli vidět i v televizi v pořadu víkend. Jeho myšlenka a vize je výjimečná a jistě bude i úspěšná. Orientuje se totiž především na využití kompenzačních pomůcek v běžném životě. Předvádí kompenzační pomůcky, jak fungují, jak se používají a jak usnadňují život. Já sám se také snažím o boření mýtů. Bohužel nejsem tak dobrý, ba ani tak kreativní, jako můj spolužák a jdu na to jiným způsobem, prostřednictvím umění. A že to zrovna není jednoduché. Vydal jsem se totiž uměleckým stylem, který se dnes tak nějak už nenosí. Ať už je to poezie, či hudební tvorba. A proč?

Je třeba podívat se pravdě do očí. Skládám převážně orchestrální a klavírní muziku, zjednodušeně vážnou hudbu a píšu poezii. Ani jedno z výše zmíněného není v dnešní době kdo ví jak, co kdo ví jak, téměř vůbec populární, svědčí o tom i cena mé poslední eknihy, kterou nakladatelství nastavilo na 49, Kč. Ne z důvodu, že by ekniha byla špatná, ale právě z důvodu populárnosti poezie. Ale nevadí mi to, já zbořil mýtus. Jaký?

O vydání svých básní jsem se pokoušel u několika nakladatelství. 9 z deseti oslovených mi bez přečtení mé tvorby rovnou napsalo, že tvorba nevidomých je jiná, než tvorba vidících a dále se tím nezabývalo, až Jiné knihy. První sbírka mi vyšla zdarma, druhou mi vydali pod mým ičem a třetí už vydali pod svojí hlavičkou. A co tím dokázali? Že poezie nevidomého spisovatele je také poezie. Jiné knihy si velmi pečlivě vybírají, zda něco vydají jen pod vaším ičem a nebo pod svojí hlavičkou. Předchozí sbírky byly vydané zdarma a pod mým ičem jen pro to, že jsem si to sám při publikaci sbírek vybral. A při té poslední jsem ze zvědavosti prostě vybral možnost vydání samotným nakladatelstvím. A jak to dopadlo? Nad očekávání dobře, ekniha byla vydána a to mě dělá šťastným a to mě popohání psát dál.

A to samé s hudbou. Dlouho jsem hledal někoho, kdo by moji hudbu umístil na svých portálech. Ze začátku to byla Vivala, následně samotný Supraphon, který neváhal a všechna 3 alba poslal do 200 online obchodů. A dveře mám u nich stále otevřené. A to je opět ten hnací motor, tvořit dál, protože to má smysl.

Ačkoli mé nahrávací studio umožňuje vydávání děl přímo, rozhodl jsem se prozatím využívat externích nakladatelů / vydavatelů, protože je to administrativně prostě jednodužší a z toho samého hlediska také přístupnější. I kdyby se prodala moje ekniha či má alba jen 1x, nepřestanu tvořit. Nedělám to pro zisk, ale proto, že mě to prostě baví a že se mohu zdokonalovat.

Fajn den všem,
Pavel

Jedna odpověď na “Boření mýtů o handicapovaných”

  1. Suprově sepsané. Výstižné a pravdivé. Dělej dál to, co Tě baví. Táta

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.