Zajásal jsem velice:
„Už můžu na silnice!“
Moje bílá Milena,
konečně už značky má.
Nu tak jsme se nalodili,
vůkol vesnic jet jsme chtěli.
Protočení první druhé,
třetí, čtvrté, stále nic,
táta zvolal: „Do Prčic!“
Za chvíli mi cívku nese,
a prý: „Synu, podívej se!“
Kabel vejpůl zteřelý,
tak jsme asi dojeli.
Káblíku káblíku,
ty jsi prostě v hajzlíku,
káblíku káblíku,
ty jsi tomu dal.
Naštěstí je táta můj,
věru chlap to na svým místě,
kabel rychle opravil,
že jedeme,
už vím jistě.
Startér už se roztočil,
hurá, motor naskočil!
Káblíku káblíku,
teď už nejsi v hajzlíku,
káblíku káblíku,
žiješ zase dál.
To se povedlo. T