Zdravíčko, jsem bacil,
zaměřený na cíl.
Já ve tvém těle se tiše projdu,
ale hned tak neodejdu.
Začnu nejspíš ve tvém nose,
už to vidím, jak smrkáš, kýcháš, už to neuneseš.
Pak hupnu ti zřejmě do ucha,
jaj to bude neplecha.
Lékaře to rozhodně je netřeba,
mrknu se ti na střeva.
Pak se kouknu na plíce,
navštívím též průdušky,
já nasměji se velice,
až bude ti zima, ty oblečeš si ponožky.
Pak zajdu ke krvinkám na mejdan,
horečku tím vyvolám.
Juj to bude zábava,
ve tvé hlavě motavá.
Už se ti blíží nemoci časy,
zatímco si češeš svoje vlasy,
říkáš si: “Do práce půjdu asi.”
To ještě vůbec netušíš,
že dnes v posteli si poležíš.
Ale co to, člověče rozmilý,
vytamíny, ne, tak teď jsem v pr***.
Měla to být viróza či angína,
místo ní ty s kýmsi kráčíš do kina,
a já bacil nešťastný,
před svou smrtí, před zničením předčasným,
podléhám tu citronu,
byl jsi lepší, človíčku milý,
obstaral sis ochranu.
Rubriky