Archiv autora: Vlček Pavel

Jednou za pět let má každý zrakově postižený člověk v naší republice nárok zažádat si o příspěvek na kompenzační pomůcku, v mém případě zejména o takovou kompenzační pomůcku či pomůcky, usnadňující začlenění do pracovního procesu, kolektivu či vzdělávání. Když jsem před sedmi lety úspěšně zažádal o stolní počítač iMac od Apple a poznal jeho obrovské možnosti, přenesl jsem svoji hudební tvorbu právě na něj. Z vlastních prostředků jsem pořídil profesionální studiový program Logic Pro X a několik doplňkových modulů (pluginů) včetně kvalitních vst hudebních nástrojů. V té době ještě nebyl problém pracovat na jednoduchých projektech (viz vlastní hudební alba) na poměrně nenáročném stroji. To dokazuje fakt, že jsem takto mohl bez větších problémů pracovat až do roku 2018. Nicméně začaly růst jak nároky na operační systém, tak také na samotný hudební software a vzhledem k tomu, že Apple do seznamu novinek vždy uvedl opravy ve zpřístupnění pro nevidomé, aktualizovat jsem prostě musel. A provozovat poslední verze Logicu a většiny externích pluginů se systémem MacOs 10.14 už začalo být velmi náročné, počítač začal být velmi pomalý a dost se přehříval. Byl jsem tedy rád, že jsem mohl zažádat o příspěvek na počítač nový. Neudělal jsem to ale hned, rozhodnutí zažádat si o příspěvek padlo až ve chvíli, kdy jsem díky společnosti Disk získal ozvučenou klaviaturu Komplete Kontrol za výhodnou cenu. To se už totiž počítač choval opravdu šíleně. Pominu-li jeho příšernou pomalost, nemohu pominout jeho teplotu a vytížení procesoru a nedostatek paměti RAM. Podal jsem tedy žádost. Do ní jsem uvedl, že chci počítač využívat zejména pro svoji studiovou práci, tehdy ještě pro svoji, studio Handi ještě nebylo na takové úrovni, na jaké je dnes, neměl jsem ještě ani svůj skvělý tým. A jak to se žádostí dopadlo? Byla zamítnuta s odůvodněním, že se nejedná o ekonomicky nejlevnější model, což je podmínka pro vyplacení příspěvku. Samozřejmě si lze nechat vyplatit 90% z částky na ekonomicky nejlevnější variantu, jenže to by v tomto případě bylo necelých 20 tisíc. Ekonomicky nejlevnější varianta je totiž tento MacBook Air. Když si jej rozkliknu a přečtu jeho parametry, tak mohu s klidem konstatovat, že 8 let starý iMac má daleko lepší konfiguraci, jen paměť RAM má stejnou, ale procesor a disk jsou úplně jinde. Bylo mi jasné, že odvolávat se nemá žádnou cenu, udělal jsem to v případě mobilního telefonu, kdy úřad našel nejlevnější iPhone na dnes již neexistujícím webu WebPhone. Přesto, že jsem úřadu v odvolání doložil fakta, že žádný nový iPhone X nestojí 16000, Kč, přesto, že jsem doložil všechny recenze zákazníků i doporučení od slepeckých firem, dostalo se mi jen té odpovědi, že úřad nemá povinnost si obchodníky prověřovat a že mi nikdo nebrání si zbytek doplatit ze svého. To je moc hezké. Najít nejlevnější alternativu to musí, ale prověřit dodavatele, to nemusí. A co víc, jiný kraj, jiný postup. Vím o minimálně dvou případech, kdy byla uznána pomůcka v nejvyšší variantě, s několika opravdu dost drahými aplikacemi a dokonce bez hledání nejlevnějších alternativ, ale to jsem trochu odbočil, odvolání jsem tedy nepodal a raději jsem začal hledat jiné možnosti. Můj kolega z práce mi pověděl o tzv crowdfundingu a tak jsem to zkusil. Na portále Hithit jsem založil projekt a jelikož šlo o crowdfunding, tedy přispěvatelé si za svůj finanční příspěvek museli vybrat odměnu, zahrnul jsem do projektu i další vybavení pro unikátní projekt v Evropě, tedy pro autorské nahrávací studio handicapovaných umělců. Před jeho zveřejněním jsem měl několik konzultací s projektovou manažerkou Hithitu, příprava celého projektu trvala více jak měsíc, kromě počítače tam byl zahrnut i profesionální web a další vybavení, na které jsem si nechal dělat kalkulaci. Také jsem vložil část peněz do inzerce, na kanálech samotného Hithit se projekt studia neobjevil ani jednou a to i přesto, že mu přisuzovali jedinečnost, unikátnost a chválihodnost. Mimochodem, tato slova mi také přišla v emailu od ombutsmana Českého rozhlasu. Ačkoli se našlo 34 přispěvatelů, kampaň bohužel nedopadla a všem byly peníze vráceny, samozřejmě se zánikem na odměny. Během kampaně se do projektu autorského studia oficiálně zapojila i moje žena a dva moji spolužáci, což mi dodalo sílu to celé nezabalit. V zoufalství jsem se ještě obrátil na portál Donio, kde mi naštěstí vyšli vstříc a založili mi oficiální dobročinnou sbírku ve prospěch autorského studia a to právě na potřebný počítač. Zde sice nejsou žádné odměny za finanční příspěvek, ale netlačí zde čas a o peníze ze sbírky, i kdyby se nevybrala celá částka, již nepřijdu a právě to je moje naděje, ještě to nevzdávat. Studio disponuje ozvučenou klaviaturou Komplete Kontrol S88 MK2, celou řadou externích a dnes již velmi přístupných pluginů z hlediska ovládání nevidomými a byla by obrovská škoda, kdyby se potenciál možností nedal plně využít.

Studio má v současnosti celkem 4 aktivní autory, každý z nás má svůj projekt a nový počítač každému z nás pomůže s realizací, musí však být dostatečně výkonný. Byli bychom neradi, kdyby náš nový počítač fungoval 3 4 roky a pak se po aktualizacích začal chovat jako stařičký iMac. Nepočítáme totiž s tím, že Apple začne nároky na software snižovat, spíše naopak. Všichni proto věříme, že se prostřednictvím dobročinné sbírky podaří dosáhnout cíle a studio bude moci fungovat tak, jak jej celou dobu tvořím. Pro všechny handicapované autory z celé republiky a bez bariér, alespoň co se vybavení týče.

Závěrem se ještě vrátím k období kampaně na Hithit a krátkému časovému období po ní, konkrétně k pokusu o zviditelnění projektu. Jedna laskavá paní mi sestavila moc krásný text a doporučila mi, zaslat jej do novin a televizí a také představenstvu našeho města. Nebylo tam nic na bázi přispějte na unikátní projekt a podobné věci. Bylo tam krátké představení sebe i projektu studia s odkazem na webové stránky. Kontaktoval jsem celou řadu médií (včetně vedení města a známých osobností našeho kraje), pokud by vás zajímalo o jaké subjekty šlo, klidně sem umístím jejich kompletní seznam. Dopadlo to ale tak, že někteří si zprávu ani nepřečetli, jiní si ji přečetli, ale odpověď jsem již neobdržel. Jediné subjekty, které mi odepsaly byly nadace. Alespoň tam se našli lidé se slušností odpovědět i negativní zprávou, tedy že nadace na projekt tohoto druhu nemohou přispět, ale že mi drží palce. Ale všem známé televize, rádia, deníky, bulváry? Nic, ani něco jako: “Tohle nás nezajímá!” Nebo: “Už nám ohledně tohoto nepište!” I tohle by mi bylo milejší, než si buď a) zprávu přečíst a neodepsat a nebo b) zprávu smazat bez přečtení. Ono totiž když si navolíte, že chcete potvrzení o přečtení, je vám zaslána zpráva i o smazání bez otevření. Je mi tedy jasné, že dostat informace o projektu a sbírce mezi lidi bude extrémně náročné, protože s tím,že by mi pomohla některá média či město počítat nemůžu. Přesto,že počítač momentálně studio nemá, pokračujeme alespoň v nahrávání audioknih, které byly součástí kampaně na Hithitu jako odměny. K jejich namluvení nám stačí částečně ovladatelné (část funkcí je pro nevidomé ozvučena) záznamové zařízení, avšak pro mastering, hudební podklady a uvedení na trh se již bez počítače neobejdeme.

Je to již pár dní, co se probírám archivem své vlastní tvorby. Některé skladby jsem se rozhodl nahrát na svůj Youtube kanál, pomocí služby Tunestotube. Pojďme si společně poslechnout pár skladeb, které patří mezi ty zajímavější.

Pokračovat ve čtení “Pár skladeb z archivu”