Papír snese všechno…
Ať už je pátýho,
Měsíce června,
Do čerta rohatýho,
Ať už je pátýho,
Měsíce června,
Snad jedna pravda,
Konečně bude rozuzlena.
Od února, Bůh jen ví kterýho,
Ztratil jsem světlocit na oko levý,
Do prkna starýho,
Nejdřív, že snad mám na oku vředy.
Jenže co 10, až 14 dní,
Bolest v oku se vracela,
Každé bylo s leknutím,
Mé další probuzení.
Na očním, no nic zvláštního,
Při každé kontrole,
Jsem štěstí měl na jinýho očního.
A zatímco jeden vřed vyloučil,
Druhej o defektu na rohovce zas mluvil,
Od února, od února, od února,
Mám problém s okem,
Od února, od února, od února,
Cítím se být cvokem.
Ať už je sakra pátýho,
Měsíce června,
To půjdu ke své oční,
Snad řekne mi už konečně,
Co mám s tím zasraným okem,
Abych se nemusel,
Trápit a cítit cvokem.
Jenže to bude až pátýho,
Mám chuť servat si vlasy,
Každý škubnutí v oku mě děsí,
Já zblázním se asi.
Ať už je do prkna pátýho,
Měsíce června,
Jen ať verdikt mé oční,
Není zpráva černá.
Po čtyřech úmorných měsících,
Chci ke všemu jen rozumně přistoupit,
Zajít do poradny, třeba i ultrazvuk podstoupit,
Jen ať vím,
Jen ať ten světlocit třeba i nadobro ztratím,
Jen ať vím,
S tím si vystačím,
Jen ať vím.