Zamknuté srdce

Až ráno přijdu k oknu,

z něj ptáky uslyším,

na chvilku z něj kouknu,

a co uvidím?

 

Vzhlédnu z okna ke tvým očím,

uslyším tě plakat,

kéž slyšel bych tě jásat,

až do zahrady tvé vkročím.

 

Já však nemohu do tvé zahrady vkročiti,

jsem vězeň srdce svého,

jsem cizí láskou v zajetí,

jsem zvadlých listů okvkětí.

 

Ty voláš, máváš, chceš mě k sobě,

já vzlykám, šeptám, raději až v jiné době,

odemknu srdce pro tebe sobě.

 

Jsem zvadlý kousek nicoty,

ty kráska něžného dojetí,

milovat nemohu a však ty,

mne v srdci svém držíš v objetí.

 

A až přijde poledne,

já od okna odstoupím,

zírám na obrazy dívky pohledné,

a náhle se probudím.

 

Chci srdce své odemknout,

však nelze najít klíč,

již je dávno pryč,

moct se semknout, nepromluvit,

lásku aspoň napodobit.

 

Napodobit lásku přece,

takovéto končí lehce,

na těch přece vůbec není,

opravdové okouzlení.

 

A až ráno přijdu k oknu,

z něj ptáky uslyším,

na chvilku z něj znova kouknu,

a co uvidím?

 

Uvidím jak plyne čas,

tebe, sebe, plno krás,

a ty plakat budeš, zas a zas,

prosím, zastav čas.

 

Napsat komentář