Vždycky jsem si přál

Přání může mít i handicapovaný člověk, tedy i já. Zajímá vás, co jsem si přál, přeji a proč se mi některá přání nemohou vyplnit? Tak čtěte dál. Taková ta přání být šťastný a tak podobně vynechávám, protože ta se nijak neliší od ostatních lidí. Jenže některé věci, které bych rád dělal prostě dělat nemůžu.


Načítat dokumentární pořady

Dokumentární filmy mě vždycky budou fascinovat. A když je ten kdo je čte nečte jako stroj, ale používá emoce, to je naprosto parádní. Dokumentární pořady, ve kterých účinkuje V. Zavatská, A. Strejček. F. Švarc, nebo L. Hruška dokáží upoutat tak neuvěřitelným způsobem, že i když se nemám v plánu dívat na televizi a slyším, že něco takového běží, zůstanu a koukám. Vždycky jsem si to chtěl alespoň zkusit, ale bohužel, ani s tou největší lupou nerozeznám text, takže předčítání a trefování se do cizojazyčného projevu na chlup přesně je prostě pro mě naprosto nemožné.

Hrát divadlo

Dramatické kroužky mě vždycky bavily. Ale zůstalo to u nich, protože hrát divadlo profesionálně díky svému zrakovému handicapu nemůžu. Paměť na texty by tu možná byla, ale pochybuji, že by mě vzali na hereckou školu. Obdivuji všechny ty, kteří se starají o to, aby česká kultura nezanikla a aby i divadlo bylo stále v dnešní době oblíbené.

Zvučit

Mezi můj nejvyužívanější smysl nepatří jen hmat, ale také sluch. A jsem schopen rozeznat sebemenší technický problém, co se ve zvuku týče. Naučil jsem se rozeznávat i druhy šumů. Jediné co nevím je, proč se například uprostřed reportáže v živém vstupu z ničeho nic ozve třeba bílý šum, který se stupňuje, pak tlumí a pak se zase v nepravidelných intervalech stupňuje a tlumí, dokud s tím zvukař něco neudělá, nebo jakoby foukání do mikrofonu, i když do něj nikdo nefouká. Vím, že zvukařina je velmi náročná věc, sám mám mikrofon Apogee Mic 96K, ale musím se přiznat, že se mi ještě žádný ze zvukových problémů nikdy neprojevil, teda až na zpětnou vazbu (takové to příšerné pištění, když je mikrofon blízko reproduktoru). Jenom u starého mikrofonu, který měl porušený kabel se mi stalo, že šuměl, jenže to se nedalo nijak opravit, jako je tomu v televizních pořadech, nebo na besedách, kde občas není zvuk úplně ideální. Kdyby mi to mohl někdo vysvětlit, co tento šum má vlastně zvukaři vyzrazovat a proč se stává, že se jen tak bez varování ozve, budu rád. Kdybych měl mixážní pult a pár dobrých mikrofonů a midi kontrolér, určitě bych se věnoval profesionálnímu zvuku, mohl bych si splnit sen skládat Trance music, jenže taková výbava, abych mohl i bez zraku obsluhovat kompletní audio systém stojí neuvěřitelné peníze.

Zase si zařídit

Už je to velmi dávno, kdy jsem měl tu možnost si na poli vyzkoušet jízdu autem a ještě déle, kdy mi bylo nabídnuto zkusit si řídit autobus na brněnském Masarykově okruhu. Na tyto dva zážitky asi nikdy nezapomenu. Kdybych viděl, pravděpodobně bych se tím řidičem autobusu stal. U starších autobusů bych vám ještě možná i dnes prozradil jaký je to typ, jaký má motor a kdy byl vyroben, ale teď už takový přehled nemám.

Vystoupit v zábavním pořadu

Většina lidí, zejména pak ti, co čtou tyto webové stránky se asi hodně diví, když občas publikuji pozitivní, či veselou básničku. Ale k tomu, aby člověk mohl psát vesele, musí k tomu mít to správné duševní rozpoložení a dobrou inspiraci. Hrozně bych si přál vystoupit v nějakém zábavním pořadu, napsat nějakou scénku a předvést ji před publikem. Naposledy jsem před publikem hrál na akordeon, tuším že v roce 2009 a tehdy to bylo pro 5000 lidí. Přiznám se, že mi to docela chybí.

Moderovat v rádiu

Moderování mě baví. Nedávno jsem si zkusil moderovat v internetovém rádiu. Nejvíc by mě bavilo moderovat nějakou hitparádu, protože tam se vždycky řekne kolikáté místo, skladba, interpret a něco buď o interpretovi, nebo o samotné skladbě. Sám poslouchám hitparádu rádia Rubi.

Setkat se s osobností

To si přeje asi každý, mít tu možnost setkat se se svými oblíbenci či vzory. Můj herecký vzor je například pan Václav Postránecký, ale líbí se mi projev paní V. Zavatské, Z. Adamovské a dalších a dalších. Z hudebníků je to jednoznačně pan J. Nohavica, skupiny Chinaski, Nebe, Kryštof a další. Jenže pokud člověk sám nepatří mezi kruhy vyvolených, tak mi přijde, že nemá to pomyslné právo se setkat alespoň na pět minut s někým takovým. Na druhou stranu ale musím přiznat, že se mi podařilo setkat se s paní H. Štáchovou a bylo to setkání na celý život.


Kdybych tu měl vyjmenovat všechna svá přání a důvody, vyšlo by to asi na román a jestli se mi někdy něco takového splní, budu mít obrovskou radost. Ale kdyby nic, tak si přeji, aby mé webové stránky byly čtené, aby se mnou čtenáři komunikovali a aby můj obsah, pokud se bude líbit, sdíleli.

Napsat komentář