Upíři?


Ležím už v posteli,
slunce dávno šlo spát,
teď abych začal se bát,
že opět se osmělí.
Že zase přijdou,
postavy tajemné,
a zakousnou se,
do krku, krve napijou se.
Ty jejich návštěvy,
prospím, já vím,
však zděšení nastane,
hned jak se probudím,
v depresích noc se mi projeví.

Jsou to ti upíři,
co v noci hladově,
ke mně si to namíří,
okno rozbijí surově,
do krku kousnou mě bleskově,
a tiše se smějí, jak mě vysají?

Ne, je to nemoc,
nemoc z povolání,
před kterou není pomoc,
teď už nikdo mě nezachrání,
teď už nikdo mě nezachrání,
teď už nikdo…

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.