Splítám si klec

Předevčírem, včera, dnes,

v dálce štěká čísi pes,

kolem domu fůra bláta,

ani máma, ani táta.

Jen ty můj beránku,

ty znáš tu mou hádanku,

ach, beránku můj,

dál při mně stůj.

 

Ani bratr, ani sestra,

jenom moje je ta cesta,

není rovná, není jistá,

bojím se, mám strach,

chvíli mokro, chvíli špína, jindy zase prach.

Jen ty můj beránku,

ty znáš tu mou hádanku,

ach, beránku můj,

dál při mně stůj.

 

Jen občas tichá rovina,

všechno špatné překrývá,

chvíli kopec, chvíli dolina,

jen nelidskost, ta nelidskost,

to ve štěstí nerovný je most,

není to můj host,

ale vkrádá se,

vkrádá se dál,

protíná mého života kus,

života toho, co Bůh mi dal.

beránku, pochopit to zkus.

Jen ty můj beránku,

ty znáš tu mou hádanku,

ach, beránku můj,

dál při mně stůj.

 

Už je rozehřátá pec,

já sedím, proutí proplétám,

splétám si z něj klec,

rád bych snil, o tom jak rozkvétám,

jak hledím do nebe,

však pletu dál svou klec,

a zamilován? Zamilován jsem do tebe.

Jen ty můj beránku,

ty znáš tu mou hádanku,

ach, beránku můj,

dál prosím při mně stůj.

 

Až přijdeš a sebereš mi z rukou proutky,

až rozšlapeš mé tíže klec,

přiložím ke tvým rtům svých rtů koutky,

místo proutím, srdcem budu nám klece plésti,

budou plné lásky, štěstí.

Jen ty můj beránku,

ty znáš tu mou hádanku,

ach, beránku můj,

dál při mně stůj.

 

Nebude to vězení,

mučírna ba ani past,

bude to našich srdcí spojení,

budu ti něžně hlavu mást,

pak uslyším tvůj sladký hlas,

spolu nebudeme žít v trápení.

Ty miluješ mě,

já miluji tebe,

tak jemně a něžně,

zíráme na modré nebe.

Na modrém nebi, ano je to on,

byl to můj beránek,

teď je to náš beránek.

Jen ty náš beránku,

ty znáš tu naši hádanku,

ach, beránku náš,

tady na zemi, tady nás teď máš.


Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.