Spánek na čtyři doby

Ukázka z postupně vznikajícího díla.

Znaven tím, co kolem mne se rodí,
znaven tím, co k dosažení mohlo by být a není,
znaven sám sebou a steskem stezkou života,
já k jarnímu spánku se ukládám.

Znaven tím světem, jenž kříže pod nohy mi hází,
znaven úzkostí z vlastního strachu,
znaven sám sebou a srdcem beztak již tak zlomeným,
já k letnímu spánku se ukládám.

Přemluven okolím, bych s přetvářkou v kostky o svůj život hrál,
přemluven osudem, bych státi v rovném žití neustál,
přemluven sám sebou, bych druhým samozřejmostí v útěše se stal,
k podzimnímu spánku se ukládám.

Jaro, léto, podzim i zima,
chci už býti mezi svýma,
mezi těmi, co váží slova,
ale takhle? Mohu začít znova.

Znaven tím, co kolem mne se rodí,
znaven tím, co k dosažení mohlo by být a není,
znaven sám sebou a steskem stezkou života,
já i k zimnímu spánku se ukládám.

A dál už to vlastně znáte,
není těžké pochopit,
jen jednu šanci žíti máme,
těžké zpět ji uchopit,
necháme-li si ji jednou vzít,
jako já to udělal,
rád o návrat bych požádal.
Ale takhle? Abych opět tiše zavzlykal,
o spánku jarním, letním, zimním, podzimním,
spát tak dlouho, dokud života směr nezměním.

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.