Ranní postřehy z venkova

Postřehy jednoho rána ve verších z venkova.


Když ráno vstávám z postele,
a vykukuju z okna,
počasí je nesmělé.

Když potom zdravím babičku,
a říkám jí ahoj,
ona znaveně jen špitne zdar.

Dále slyším tátu mluvit na psa,
máš tu vodu, dej si lok na,
nové ráno je vždy dar,
tak jsem si to zašel zapsat.