Ptáček

Já byl jsem pouhý ptáček,

co létal světem celé dny.

Jednou v cestě stála klec,

a já, já do ní spad.

A ten pád, ten nebyl vůbec ošklivý,

najednou bylo mi líp,

v té kleci bylo srdíčko,

a ono k sobě mne přitulilo.

 

Láska je jako peří. Nikdy nevíš, kdy přilétne, nikdy nevíš, kdy odlétne. Ale když odlétá, většinou víš, proč.

 

Já zabydlel se v kleci rychle,

na něžnosti jsem si zvyk,

bylo mi krásně, rychleji běžel čas,

bylo mi krásně, po dlouhé době zas.

Však netrvalo dlouho, mé velké nadšení,

něco se stalo, něco se stalo,

srdíčko sevřené, už tak nesvíralo.

Něco se stalo, něco se stalo,

ve chvíli něco nás oddělilo.

Klec ze stromu spadla,

spadla víkem vzhůru,

a srdíčko, jenž pevně mě svíralo,

mne opustilo, mne opustilo.

Láska co byla, najednou je pryč,

největší z největších pádů,

popletl mi hlavu a zlomil city mé.

 

Láska je jako peří. Nikdy nevíš, kdy přilétne, nikdy nevíš, kdy odlétne. Ale když odlétá, většinou víš, proč.

 

A zas jsem pouhým ptáčkem,

co létá nad světem,

však již poučen,

létám o něco výše,

do klecí nízkých nepadám.

Láska je jako peří,

i láska světem létá,

přilétá, je s tebou, odlétá,

tak to půjde dál.

A než partnera k sobě nalezneme,

bude ještě trvat čas,

ani den a ani dva,

týden, měsíc rok?

Možná, možná.

 

Láska je jako peří. Nikdy nevíš, kdy přilétne, nikdy nevíš, kdy odlétne. Ale když odlétá, většinou víš, proč.

 

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.