Proměny


Jen průhledný den,
tak barevná průhlednost,
takový jsem,
taková je moje minulost.
V nevábné nahotě,
jak oděrka na plotě,
jako černý kos,
vyťukávám, sos.

Tak rozehraj šach,
ty proklatý ďáble,
stejně zbude ze mě jenom prach,
a na hrobě tvary oblé,
prozradí, že jsem tu byl,
že života si pro rozmary doby, neužil.

A nebo to vezmu z jiné strany,
přestanu koukat se na minulost,
a raději zaměřím se na přítomnost,
a stanu se osudu nevázaný.

Obléknu si kostým zářivý,
vystoupím z oddělení strachu,
a jen co našetřím něco málo prachů,
možná pomine tolik otravné to snění,
v písku a kamení,
stísněné uvěznění,
a nikdo už nepoví,
jak rozluštit života rozuzlení.

Napsat komentář