Přicházíš tiše


Už slyším, jak kráčíš po schodech,
do duše zas se mi vkrádáš,
plížíš se ke mně po bělostných zdech,
a najevo opět mi dáváš,
že jsi vyhrála.

Nechápu jen jednu věc,
proč zrovna musím já,
oblékat tíživou klec,
proč zrovna musím to být já,
opět jsi do mě vstoupila.

Za čtrnáct dnů,
možná i za měsíc,
odejdeš jen do mých snů,
nezbude už nic,
ale ty opět vyhraješ.

Zase tak tichounce vkradeš se,
po stěnách tohoto bytu,
čím dál tím více směješ se,
že krátíš dny mého blahobytu,
říkáš mi, prohraješ.

Napsat komentář