Příběh z vyjmenovaných slov

Napsáno v červenci 2013.

Mohl bys být mlynář a mouku v mlýně mlíti, ty však lovíš myši na mýtině. Do pytle je házíš a za zvuků křídel netopýřích syčíš únavou. Je sychravé počasí a brzy bude tma. Ten fyzikální zákon, co jsi ho dnes četl, vyrazil ti smysl slov. Už nepřemýšlíš, kde máš klíč, jen stále se mýlíš. Kde je asi ten sýček přemýšlíš. Na mýtině jsi ho přece neviděl. Ani ta sousedovic kobyla tam nebyla. Zbyněk ji už asi odvedl a sýčka zřejmě sýkora pozvala na kávu a asi tam byl i sysel, protože se tam vždycky dokázal jen tak nachomýtnout. A přitom jeho tělo, to hebké je jak plyš. Cestou domů do Bydžova koukáš, jak začínají bydlit obyvatelé v bytě, ve svém příbytku a jak ta nová paní, co se přistěhovala, zrovna krmí dobytek. A ty slyšíš jejich vyžle vydru a soused jenom sype těm výrům víru do krmítek. Přicházíš pozdě, motá se ti jazyk, když jdeš kolem bývalé Ruzyně kolem plynoucí zeleně, blýskalo se už, ale ne venku, ve tvé mysli. Odemykáš dveře svého domu, zase plýtváš časem, je už noc a brzičko bude den. Ach ano, den! Je ráno, zdálo se ti to jen? Nemyslím si, zatímco včely sbírají svůj pyl, ty piješ pití nezdravé a ráno máš pak okno. Jsi jen pouhý býk a pak se divíš a slzy polykáš.