Pojednání o každodenních pokladech v krabičkách

Velmi často se setkávám s názory vidících, že nevidomí lidé si zakládají weby a blogy hlavně kvůli prezentaci svých kompenzačních pomůcek, nebo se chtějí podělit o své zážitky. Mé stránky toto tvrzení ale mohou bohužel akorát tak vyvrátit. Proč? Když se totiž rozepíši o nějaké kompenzační pomůcce, budu opakovat většinu již napsaného a kdybych měl sestavovat blog z mých osobních prožitků, asi bych sem psal tak jednou za rok až dva. Já se rozhodl prezentovat to, co mě baví. Tedy psaní a komponování. Dnes ale udělám výjimku a pokusím se vám přiblížit, jaké poklady ukrývají moje kompenzační pomůcky, které zdobí moji domácnost 24 hodin denně.

Nejprve se zaměřím na mobilní telefon. Používám iPhone 5S a kdybych takovýto přístroj používal pouze pro telefonování a psaní zpráv, asi bych se stal pro většinu majitelů těchto zařízení podivínem. Je tedy pravda, že i já zastávám názor, že telefon má být hlavně na telefonování a smsky a že by to chtělo i pár těch fyzických tlačítek, jenže doba si vyžaduje dotyk a chytrost oněch zařízení, tak jsem si zvyknul.
¨Když jsem na cestách, mám ve zvyku sledovat krajinu, kterou se buďto procházím, nebo kterou projíždím. K tomu mi slouží aplikace ariadnegps. Je-li dobrý internetový signál i ve vlaku, lze ji použít i tam. Je to jakási navigace určená primárně pro nevidomé, ale mně se spíš osvědčila jako ohlašovač aktuální polohy, případně mohu šmátrat po ozvučené virtuální mapě.
Když mám hrozitánský hlad, zachrání mě aplikace dáme jídlo. V obci Polomí, kde jsem až do července trávil veškerý svůj volný čas nešla bohužel použít, nicméně v Prostějově, kde pobývám od července použít jde. Většinou si na víkend koupím chlazený oběd v nějakém obchodě, ale když mám chuť na pizzu, nebo na své milované telecí, omrknu seznam otevřených restaurací a chuťové buňky se mohou těšit.
Sociální sítě na mobilu se opravdu vyplatí, Facebook, Twitter, 4square, má dnes ve svém chytrém telefonu většina lidí. Já si 4square propojuji ještě s jednou aplikací, o které se zmíním v následujícím odstavci.
Když se potřebuji rozhlédnout po okolí, nebo vyhledat nejbližší kavárnu, obchod, střední školu či jiné podniky, pomůže aplikace BlindSquare. Tu mám propojenou s 4square a mohu se tak jednoduše na daném místě rychle a pohodlně checknout. Aplikace BlindSquare toho umí opravdu hodně, také ohlašovat počasí a sledovat cíl cesty. Jinak se ale naviguji pomocí aplikace Navigon. Její ovládání není pro zcela nevidomého úplně jednoduché, ale používat se dá a je velmi spolehlivá.
Když se náhodou stane, že mi něco vypadne z ruky a já to prostě ne a ne a nedokážu najít, spojím se s kamarádem prostřednictvím aplikace Remote assistant a je po problému. Prostřednictvím videa a audia tak můžeme komunikovat a nalézt onen předmět, který tak marně hledám.
Prožitky s fotografování? Věřte mi, jsem opravdu nevidomý, ale díky aplikaci TapTapSee mohu fotografovat a velmi detailně zjistit, co vše jsem vyfotografoval. Tuto aplikaci používám již dlouho a tak mi dnes nedělá problém vyfotit třeba psa sedícího na trávě, nebo stromy v parku pod dobrým úhlem, nicméně primárně se tato aplikace využívá k identifikaci předmětů, třeba k rozeznání šampónu od sprchového gelu a podobně.
Myslím, že to je o mém používání telefonu asi všechno, neboť si nemůžu uvědomit, co dalšího bych ještě používal častěji, než jen velmi málo, tak vám něco povím o tom, jak a k čemu využívám počítač.
Jako stolní počítač mi již dva roky a nějaký ten měsíc k tomu slouží iMac 21, vyrobený koncem roku 2012. Je to ten počítač, na kterém komponuji. K tomu mi slouží aplikace Garageband, je to nejzákladnější aplikace a pro nevidomé poskytuje zároveň nejvíc, ale zároveň minimum možností za přijatelnou cenu, oproti možnostem, které umí nabídnout ProTools za cenu daleko vyšší. Součástí aplikace GarageBand je v mém případě sada všech kompatibilních a dostupných virtuálních nástrojů. Proto ten orchestr v některých skladbách. Pro nahrávání mluveného slova využívám rovněž této aplikace. Pokud potřebuji zvuk stříhat, nebo efektovat, musím včetně nahrávání sáhnout po aplikaci Audacity, případně Amadeus. Nevýhodu to má takovou, že než dojdu k výsledku, musí soubor projít minimálně dvěma editory a v každém se extra uložit, takže ve finále se může stát, že výsledný zvuk bude méně kvalitní. A bohužel to nejde udělat jinak, protože v jednom editoru nemluví to, ve druhém zase ono a tak musím využít část z každého. Svůj stolní počítač ještě používám k testování vývojových verzí operačního systému Mac a snažím se reportovat případné problémy v přístupnosti pro zrakově postižené.
Zbytek, jako email, internet a psaní, provádím raději na stařičkém notebooku Dell. Je sice opravdu velmi starý, ale stále dobrý. Pravda, při otevřeném Wordu mi dává najevo, jak už po všech těch aktualizacích a narůstajících požadavcích na hardware nemůže, ale naštěstí jde jen o záležitost ventilátoru a rychlost je ovlivněna jen minimálně. Na tomto notebooku tedy píši, napsané následně vkládám na web, programuji, poslouchám muziku, sleduju filmy, koukám se na televizi, skypuji a tak dále a tak dále, jako každý druhý uživatel.
Za zmínku ještě stojí indikátor hladiny a světla. To je taková malá krabička poháněná baterií. Ten mi umožní jednak nalít tekutinu do sklenice bez následků přelití, ale také třeba zkontrolovat, jestli mám v bytě všude zhasnuto. Jelikož jsem zastáncem Braillova písma, stále používám svůj stařičký psací stroj a čtu papírové knížky. Sice méně než dřív, ale jako je pro vidící základem gramotnosti umět číst a psát černotiskem, tak pro nevidomého by mělo být základem umět číst a psát v Braillově písmu. Nehledě k tomu, že když mi vypnou proud, můžu si dál číst a přečkat tak onen okamžik, kdy všechno co je poháněno elektřinou dočasně vypustí svůj dech.