Panna


V hlubinách moře,
panna po dně kráčí,
kráčí až k té hoře,
a smutně se mračí.
Zas přijeli oni,
jako každý den,
po moři se honí,
ach vodo voděnko,
vzali mi můj sen,
má drahá maměnko.
Zas přijeli oni,
sebrali mi dítě,
rozprostřeli sítě,
dítě v rybu proměněný.
Zůstala jsem sama,
nemám proč tu žít,
a tak v hloubkách oceánů,
hledám věčný klid.