Odstín


Jsi pouhý odstín v bílém tílku,
co pohrává si s vlasy,
a za malou chvilku,
přijdeš ke mně asi.
Zmámen vůní tvého těla,
pod bílým tílkem tvoje moc,
přesně jak jsi vždycky chtěla,
náhle přišla černá noc.
Všude tma jen tvoje tílko,
hází odstín pravdy,
když žiješ jen v představách,
proměň se a zůstaň tady.
Nebuď odstín, pouhou vílou,
staň se sličnou dívkou milou,
nemůžeš ach ano vím,
a nijak to nezměním.

Zmizela ta bílá víla,
brzy přišlo ráno,
ve které se proměnila,
tak, jak bylo psáno.
A ve večerním to čase,
v bílém tílku přijde zase,
aby noc nebyla jen pouhou tmou,
aby ozářila mysl tvou i mou.