Obraz tvůrčí múzy

Je páteční večer,
Ty díváš se na mě,
Již několik neděl,
Již několik týdnů,
Říkáš mi, že se trápím,
Že ti chřadnu,
Že čteš mi z očí,
Že se trápím.
Ano, vím, víš to i ty,
Víme to oba,
Že stojím sám před sebou,
Že cesty spálit mám za sebou,
Ale ne za tebou,
Jen za svojí minulostí,
Čert ji vem, je to k zlosti,
Nechci už vzpomínat,
Na ty dny nesmělé,
Kdy jsem byl jen loutkou.
Ty říkáš mi,
Že mi čteš z očí,
Že se trápím,
Chceš mi pomoct,
Ale já ani nevím,
Jestli to smíš,
Lásko moje, víš,
Nevím si rady,
Proto teď a tady,
Sedím vedle tebe a přemýšlím.
Ty stále díváš se na mě, čekáš,
Čekáš co řeknu, než však otevřu ústa,
Už se lekáš, že mezi naší láskou, bude cesta úzká.
Ne, lásko, neboj se,
Trápí mě život,
Nevím co udělat,
Jak se mám rozhodnout?
Známe se tolik let,
Několik měsíců, jako jeden pár,
Do konce pobytu,
Ještě zbývá pár let,
Jen roků pár,
Však teď to má skončit,
Mám prý začít nový život.
Tak prosím nečti mi z očí, ale dej mi ruku,
Druhou k srdci smíš si položit,
A vyslechnout mě,
Jestli chceš.

Jen ty víš sama,
Že jsem takový, jaký jsem,
A že se nezměním,
Alespoň v to věřím,
Asi to ani nechci,
Asi to jen těžko zaručím,
Stejně než uběhne den,
Rok se otočí,
Já zase se budu asi trápit.
Víš, že na mnohé věci nemám,
Sílu ani chuť,
Pokud ale ještě smím, o jedno tě prosím,
Stále se mnou buď.
Možná za pár let,
Možná za více než pár,
Dostanu i já ten dar,
Na některé věci, tolik nemyslet.
Ano já vím,
Už zase blbě kecám,
Zbytečně se lekám,
Občas lekám jako ryba,
Já vím, že je to chyba.
Nečekám zázraky,
Od zpěvu přes ptáky,
Co nad mraky létají,
V létě spát mi nedají, ale
Čekám že jednou to štěstí přijde,
Že i se mnou pozdraví si pěstí,
A vpluje do mne a i já třeba budu zpívat.
Ano já vím, štěstí mě úplně neopustilo,
Máme se rádi a jsme už skoro jedno tělo,
Mé i tvé srdce to tak chtělo,
Nechci, aby se na naši lásku jen tak zapomnělo.
A tady to vidíš,
Jak na začátku této básně to tak dramatické bylo,
A najednou, jakoby to všechno vymizelo.
Já to říkám stále, když neví člověk, jak s problémy se prát,
Vzít do ruky tužku, papír, nebo zapnout počítač,
A začít psát, cokoli psát,
A bude zase možná líp, co možná, určitě,
Ach ty má tvůrčí múzo, já vždycky si najdu tě,
Nebo možná ty mne,
To ať tajemstvím nám zůstane.

Napsat komentář