Něco málo o umělcích a umění

Mnoho lidí z mého okolí tvrdí a dokonce jsem to zaslechl i v médiích, že umělci musejí být nemocní, nebo při nejmenším nějak odlišní od ostatních, aby mohli své umění provozovat. Co je na tom pravdy nevím, ale mohu vám říct, jak to vnímám já. Zároveň poodhalím něco málo z tajů mého života.

Nejprve je asi důležité vymezit si slovo umělec a umění, vlastně jen umělec. Já vždy považoval za umělce takové lidi, kteří ten výsledek, tedy ono umění, nějakým způsobem prodávají, nebo alespoň prezentují v médiích, jako je televize či rádio. To platilo do té doby, než jsem začal svoji činnost prezentovat na internetu. Najednou jsem se totiž pro své okolí stal talentovaným, nadaným, šikovným a nejednou mi někdo řekl i umělcem. Já se za umělce nepovažuji, protože si myslím, že blogovat dnes umí kde kdo a takové veršíky jako já by určitě také zvládlo napsat dost lidí, ale nepopírám, že když mi někdo řekne umělec, že mě to nepotěší.
Za tu dobu, co se tak nějak věnuji psaní, kompozici a zase psaní, pěkně na střídačku podle nálad a inspirací a z rozhovorů s lidmi z mého okolí jsem dospěl k závěru, že každý, nebo snad každý, kdo se zabývá ať už hudbou, nebo literaturou, nebo malováním, musí z něčeho vycházet. Nedávno jsem četl knihu o známých i méně známých básnících, včetně ukázek jejich veršů. A hned mi bylo jasné, co mám s některými společné. Jak jste si jistě všimli, mé verše jsou povětšinou smutné, někdy až depresivní, ale najednou a z čista jasna přijde něco, co by nikdo nečekal. Někdy se jedná přímo o střelenou ať už báseň, či skladbu. A když si vše zpětně čtu a poslouchám, dochází mi, na čem vlastně stavím svoji tvorbu já. Ale o tom zase někdy příště 🙂