Na břehu jezera


Na břehu jezera,
postávám z večera,
promítám si tě v hladinách,
tak jak tě vídám, ve svých snách.

Zdáš se mi, ano, jen se mi zdáš,
tak vzdálená, vzdálená mi připadáš,
vzdálená štěstěna od bolestí,
nedosažitelná, ku radosti.

Poštovní schránka stále zeje prázdnotou,
kde je ten pošťák, bloudí snad tmou tou,
kterou jsem zbloudil v té rozmarné pustině,
nenašel cestu v nejtěžší hodině,
ach kde je, kde jen může být,
snad nese to psaníčko, co vnese mi klid.

Roky jdou a stále běží a běží,
jen potápím se v jezeře, znečištěném lží,
lží co sama mě otupí,
a nevinná touha mě utopí.

Na břehu jezera už dál nechci stát,
chci vidět náš smutek v moře štěstí tát,
stále však mrzne a mrzne i myšlenka pouhá,
umrzne i naše poslední touha?