Když máš splín

No jo, zase další ráno,

jdu kam jinam než k doktorovi,

všechno mě bolí, všechno mě štve,

prostě mám splín no!

Čekárna zase plná lidí, no jo, to tady zase budu dlouho,

v televizi zase nic zajímavýho nevysílaj,

jenom takový reklamy,

to mě nebaví a nezajímá.

Jdu od doktora, to jsem si mohl myslet,

to jsem mohl vědět, že mi to řekne,

jenomže co jako s tím?

Vy máte pane splín.

Jako bych to nevěděl, jako by mi řekl něco novýho, hmmmm.

Prej udělejte si radost, no, dobrý a jak jako?

Všichni mě vytáčej a já si mám udělat radost?

Bolí mě hlava, mám depku jako vůl. Co? Vůl? Aha, tím to bude, já jsem vůl!

Jsem doma, sedím na gauči, na stole mám čokoládu.

“Tak dej si čokoládu. Ale mně se pro ni nechce. Ale no tak! Dej si tu čokoládu, natáhni se. Dělej, pohni tím svým zadkem a užívej si života.”

Ano, jsem vůl. Proč já blbec sedím a skuhrám, jako by mi mělo každou vteřinou odzvonit?

No to snad není pravda. Musím se zvednout a smát se. Kdo mě bude mít rát, když budu jenom bručet a nadávat, jak mě všechno stresuje?

Musím přemýšlet, musím začít si užívat života.

“vstávej a běž,

vstávej a padej ven, mezi lidi,

zmiz už ze svý starý kůže a maž už něco dělat.”

 

Když máš splín,

hoď nohy na stůl, otevři si pivo,

líbej svou milou, hlavně se směj,

bacha na smutek, nedovol mu otevřít dveře do svého srdce,

nedej proniknout depresím,

pozor, nerozčiluj se, vše jde řešit s klidem,

važ si zdraví i života svého,

žiješ jen jednou, tak pryč s těmi maličkostmi,

s těmi maličkostmi co tě blokují,

co ti brání a co ti nedovolí,

dovol jen pozitivním myšlenkám, aby otevřely ti oči,

vždy jen s veselou tváří procházej se světem.

Vždyť život je tak krásný,

krásný ač se to nezdá,

věř mi, vím o čem mluvím,

budeš zdravý, no ovšem, žen také se to týká,

společně, ano, to je ono,

společně pak půjde to líp,

pak uvidíš, pak uvidíte, pak uvidíme.

 

Máš chuť na čokoládu? Dej si ji.

Máš chuť se projít? Tak se projdi.

Chceš povědět své milé, jak ji věrně miluješ? Řekni jí to, ona ti to jistě také ráda poví.

Máš chuť zajít si k babičce? Udělej to, jistě nebude se zlobit.

Chceš jít do hospody mezi chlapy? No tak běž, ale bacha, nepřeháněj to s alkoholem.

Chceš jít s kámoškama ven? Tak se seber a jdi, co ti brání?

Neboj se života, bude ti líp,

pak uvidíš, pak uvidíte, pak uvidíme.


Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.