Jedné letní noci

Jedné letní noci, zdál se mi sen. Jedné letní noci jsem se zamiloval. Avšak já nebyl jsem člověk, já byl jsem květinou. Byl jsem květinou svého zrodu, své vlastní existence.

A té noci letní, já viděl mnohé kvésti, já viděl mnohé žít, v háji ticho, klid, všechno krásně vonělo.

Jedné letní noci, zdál se mi sen, ten sen byl tak živý, já nevrátím ho zpět. Já květinou jsem byl, v klidu jsem mohl kvésti dál, déšť mne zalil, slunce zahřálo, to mi stačilo,

však přišla jiná květina, byla celá z růží, byla celá růžička,

ach jak sladce voněla, tím mi srdce zmátla, tím si mne do sítě chytila.

A právě této noci letní, kdy vykvetlo to kvítku kouzlo, já chtěl ji políbit.

 

Jednoho rána, probudil mne nový den. “Kde je ta květina? Kde je ta vůně, kde je to slunce, které mne hřálo?”, já říkal sám sobě,

však nebylo nikde, nebylo nic. Já v chladném tmavém pokoji, tulíce se ke stěně, s roztrhanou peřinou, na sobě noční šat, rázem přešel mne smích,

chtělo se mi zpět, zpět do toho snu. Ale on mě již opustil. On mne již opustil a mně nezbylo nic jiného, než děkovati za další den a modlit se, aby byl krásný,

aby večer až zase půjdu spát, viděl jsem tu květinu.

 

Když už nemohu mít květinu, v podobě dívčího  srdce, chci ji mít alespoň v podobě lučního kvítku, v klidném háji, kde přírodou je chráněn čas,

kde není se zlem slitování,

kde vládne vůně lásky.

 

A kdyby přecejen, možná někdy, možná,

dívka své srdce do rukou mi vložila,

já vzal bych ji tam,

tam do přírody,

kde láska chrání lásku, kde slunce hřeje, déšť zaleje,

kde slza ve štěstí se promění, kde slunce zahřeje.

 

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.