Jako anděl

Jen křídla rozevřít,

z hluboka se nadechnout,

odletět tam,

kde poznám, co je klid,

do míst, kde nebudu sám,

hlavně nezapomenout.

 

Kde vlídná duše promluví,

kde slyšet budu hlas,

kde ona vonět bude domovím,

kde rozevře se nebe krás,

kde doma budu, zas a zas.

 

Když v rozevřené náruči,

jako lístek květu,

co pohlazením srdce hřeje,

tak jako hvězda v srdci jejím,

kouzlo, které smutkem nezaleje,

já ji a ona mne si přeje,

já jsem tady, ona je tu,

naše srdce poskočí, když se osmělím.

 

Když v hvězdy sny se proměňují,

tak jako déšť se kapky rojí.

A tam někde v dáli jasné,

bliká světlo, neuhasne,

tam štěstí se strojí.

 

Vidím tam, ach jaká krása,

mé srdce při pohledu jásá,

ach, ale jaké trápení,

dojít tam, je pavoučích sítí pletení.

 

Prý stačí jen náruč a srdce své rozevřít,

podmanit se, nadechnout a bude klid.

Já podmaním se právě jí,

kde hledat vím, mé city napoví,

mé srdce stále sní,

A až přejde tento sen,

a realita převezme kontrolu moji,

nastane nový den,

jako chléb, čas my chvíle krojí.

Se slzami v očích, budu čekat dál,

utápět se v sklepě minulosti, netknouce se přítomnosti,

tam, kde jsem včera se smál.

 

Jsem jako anděl, co dívat se chce na všechnu tu krásu, v upřímnosti svého času i nečasu, vpletu jí květy do vlasů a začnu doufat, začnu věřit, že dokážu ji najít…

A já našel jsem, našel, tu krásnou dívku, co hledal jsem tak dlouze, mohu říci pouze, že milovat ji chci a snad i smím, neštěstí já do vínku jí nevložím.

Až spolu u faráře budeme své ano říkati, ona bude jásati, snad se naše cesty později nestratí.

 

Jen křídla rozevřít,

z hluboka se nadechnout,

odletět tam,

kde poznám, co je klid,

do míst, kde nebudu sám,

hlavně nezapomenout.

 

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.