Jaké by to bylo kdybych – měl veterána

Milí čtenáři
v seriálu Jaké by to bylo vás seznámím s tím, jaké by to bylo, kdybych měl něco, co nemůžu mít, nebo jaké by to bylo, kdybych mohl dělat něco, co nemůžu. Věřím, že pro vás toto počtení bude alespoň trochu zajímavé, či zábavné.

Kdybych měl veterána

Mít za domem zaparkovaného veterána, resp starší vůz je mým snem od dětství. Rád jsem již jako dítě jezdil staršími automobily. Nejvíce mě fascinovala stará dobrá Škodovka, 120, 100, 125, Felicie, ale také Fiat 600, či Trabant. Jaké by to bylo, kdybych jedno z těchto aut mohl mít zaparkované před, resp vlastně za domem? A proč za domem? Za naším panelákem je volná plocha, kde by se vzhledem k velikosti těchto vozů určitě dalo něco zaparkovat, problém je, že je to travnatá plocha a kolem jsou okna, vedoucí do obývacích pokojů a ložnic nájemníků. Připusťme ale, že by to na chvíli bylo možné a já tam to auto měl. K čemu by mi bylo? Rozhodně ne k jízdě, řídit díky své zrakové vadě nemohu, ale sloužilo by mi. Bylo-li by pojízdné v tom smyslu, že by nastartovalo, využil bych jej jako zvukovou kulisu při nahrávání dramatizací, například si dovedu představit, že detektiv jede k případu a za zvuku motoru rozebírá podrobnosti se svým kolegou, někdo by hrál jako řidiče – zároveň kolegu, neboť detektiv nemá řidičák, někdo jako detektiva. Řidič by manipuloval decentně s plynem tak, aby to vypadalo že řídí a současně by se odehrával dialog. Také by mi ale takové auto sloužilo jako relaxační centrum. Stačilo by jen rádio a funkční světlo nad řidičem. a také by se v něm dalo natáčet cokoli i bez nastartovaného motoru, neboť akustika v malém prostoru nemusí být k zahození.

Děkuji vám, že jste dočetli až sem a v dalším díle nashledanou,
Pavel

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.