Jak kde a kdy?

Jak rád bych šel

jak rád bych vzal nohy na svá štíhlá ramena,

jak rád bych utekl.

Když vidím, jak tento svět,

boří se do nicoty prázdných řádků,

jak všechno jen rychle, jen rychle,

neutíkat, ale rychle,

pořádně, ale rychle,

hlavně si nic nevyčítat,

ono je to dobré,

ono to nějak dopadne.

Ale co a jak má dopadnout,

když neznáme slovo stůj,

když neznáme krásu,

jen prachy, to je naše moto,

jen prachy, to jsme my,

ale až v prachu prachy prášit se v prášek budou,

kde budeme my?

Jen v písku nesmazatelných stop své minulosti,

jen zaryti v srdcích své hluboké předpřítomnosti v současné budoucnosti,

ruka ruku nese, jako nic,

jako nic se neděje,

hledáme slova,

hledáme je jako já právě v této básni zpřeházených myšlenek,

jako depersonalizace sebe sama jsou i tyto řádky,

ať už psycholog či doktor,

ať už žena či muž,

kdokoli a cokoli,

jsme lidi,

to se nezmění,

to se nezmění.

A tak odpusťte mi toto troufalé rozhodnutí,

že jsem vůbec napsal tento nesmysl,

neboť i z nesmyslů, velké věci se rodí,

jen z této ať raději ne,

ať raději ne.

 

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.