Jak jsem k Cimrmanovi přišel

„Cimrman, Cimrman, Cimrman“, zvláštní jméno.“, říkal jsem si ještě poměrně nedávno, ale nic mi nenapovídalo, abych se jím zabýval. To se však postupem času změnilo.

Poprvé jsem se se jménem Jára Cimrman setkal pravděpodobně už na základce. Ne, že bychom se učili, kdo to byl, ale někteří kolem se o něm bavili. A nebylo tomu jinak ani na střední škole. To už mi to začalo být nějaké podezřelé, ale stále jsem nemohl najít čas si o něm něco přečíst. A pak to přišlo. Náhoda přispěla k tomu, že jsem se dostal díky rozhlasovému vysílání k části jedné jeho hry. Byla to a dnes už to vím, hra Akt. Tehdy ji vysílali na rádiu Humor a neběžela od začátku, dokonce ani do konce, nicméně daný úsek mě zaujal natolik, že jsem si dle programu zjistil, co to vlastně vysílali. A když jsem slyšel známé hlasy pana Svěráka, Smoljaka a dalších, už mi to nedalo a pomalinku jsem si o tom Cimrmanovi začal něco studovat. A klobouk dolů, smekám před těmi, kteří za Járou Cimrmanem stáli a stojí. A proč?

Víte, kdyby to byla osoba, nebo osobnost, která existuje či existovala, nastudujete si o ní všechna fakta a prostě je odprezentujete. Jenže, Jára Cimrman je fiktivní postava, tudíž o ní nic studovat nemůžete. A pokud chcete, musíte o ní všechno nejprve napsat. A pánové Svěrák, Smoljak a další, kteří mají s Cimrmanem co dočinění se k tomuto umění postavili opravdu umělecky. Především, jejich výklady a „nastudované hry“ jsou natolik věrohodné, že by mohly leckoho zmást.

Od doby, kdy jsem se obeznámil s Járou Cimrmanem jsem měl tu čest vyslechnout si několik seminářů a her Járy Cimrmana. A myslím si, že je dobře, že jsem tomuto uměleckému dílu přišel na kloub až teď, protože si to dokáži opravdu užívat a skvěle se u toho bavit. Myslím si totiž, že dřív bych to asi nepochopil.

Hezký den všem,
Pavel

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.