Historické autobusy – aneb mé nostalgické okénko

Dnes v noci zdál se mi sen, ve kterém se promítl jeden z dnes již málokde vídaných autobusů. Byla to Karosa staršího typu, ještě s motorem Liaz. Usedl jsem tedy k počítači a nahlédl do složky s nahrávkami jízd dnes již historickými autobusy, které jsem pořizoval jako dítě. Aby nebylo slyšet cestující, usedal jsem vždy na zadní sedadla, abych byl co nejblíže motoru a takto jsem pořizoval nahrávky na kazetový diktafon. V té době, mluvím tak o letech 2002 – 2006 se dala pořídit nahrávka s kazetovým diktafonem opravdu velmi kvalitní, s digitálním nahrávacím zařízením se mi již nikdy nepodařilo nahrát tak dokonalý zvuk motoru bez přebujení zvuku a nebo bez jeho potlumování.
Když jsem se tak procházel svými záznamy, nenašel jsem mezi nimi dva klenoty, což mě opravdu mrzí. V roce 2013 jsem měl tu čest svést se po Praze autobusem ŠL 11 a Ertéóčkem. Tehdy se mi podařily opravdu velmi kvalitní záznamy, včetně historické soupravy metra. Opět bez hlasů cestujících, čistý start a jízda.
Když tu tak nostalgicky vzpomínám, hrozně rád bych se opět projel některou ze starších Karos, ať už nějakou céčkovou, béčkovou, nebo LC, hlavně aby měla manuální převodovku a motor Liaz a cvakající, nikoli pípající blinkr. A kdyby se mi někdy podařilo svést se autobusem ŠD11, byl by to opravdu zážitek, tento autobus jsem vídal jezdit tak do roku 2002 kolem nádraží v Litovli. Tuším, že to byl buď Uničovák, nebo Šternberák. V televizi se autobus ŠD11 objevil například ve filmu Slunce, seno, erotika. Na rozdíl od ŠL11 má motor specifický zvuk při rozjezdu a brzdění motorem.
Kdybych měl říct, který autobus si pamatuji jako vůbec první, kterým jsem cestoval, tak to byl Chavdar. Jaký to byl typ, nebo jaký měl motor vůbec netuším, bylo mi totiž 5 a jeli jsme s mateřskou školou hrát představení do domova důchodců a zpátky nás vezla Škoda 100, na kterou si také matně vzpomínám. Pamatuji si ještě, že ten autobus neměl klasicky zavírací dveře, kdy stačí stisknout tlačítko a vzduch je zavře. Řidič musel opustit sedadlo a zavřít je, jako u osobního automobilu. Vím naprosto přesně, že se mu to několikrát nepodařilo a jak byl vytočený, pustil do pléna slovíčko, ne zrovna vhodné pro uši předškoláka.
Tak tolik mé nostalgické okénko. Mějte se fajn,
Pavel

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.