Deň blbec

Rozumíte Hanáčtině? Napsáno v únoru 2013.

Abeste věděle, já pocházim z Hané a ta spisovná Češtěna mně moc nende a tak vám to řekno pěkně ponašem.
Belo to zrovna v době, kde se měnil čas ze zemniho na letni. Řikal sem si celé deň, že na přešópnóti hodinek mám ještě plno časo a že to nechám navečir. Ta neděla bela pěkná, šle sme s ceró na jakése koncert a nebelo to špatny, pak přejela babka, teda tchyně, to ož tak veseli sice nebelo, ale dobře, dalo se to přežet. Deň otekl jak voda a já sem šil spat.
Ráno mně zazvonil budik a divám se, šest hodin. To je eště dobry, řikám si. Tak sem se pěkně pomalóčko oblikl, co bech spichal, kdež je tech šest hodin teprv že a šil sem do kocheně, kde sem měl v noce mobil na nabiječce a najednó se divám, ono néni šest, ale sedm. Tož sem cose sprostyho zaklel, eště že mě neslešela manželka, která je na měsic v láznich a ož má tře tédně za sebó, ta be mně dala. No ale co včel? Tak že si odělám aspoň smaženy véce. Tak sem si všecko přepravil a že si zando na záchod. Tak se vrátim a takovyho smrado, to beste neřekle. Pak mně došlo, že o vécete mosi člověk stát a michat ho. No tak nic no, však to potom omejo, řekl sem si a vhodil sem to všecko do dřezo. Věděl sem, že ož přendo pozdě do práce a tak sem na sebe rychle hodil mikyno a že pudo do práce. Tak teda dondo k auto, chco otevřit, ale kliče nikde. To ož sem ale začal bet pěkně nakrklé, néle nasr, však vite co. Vrátil sem se teda pro kliče a konečně sem odjel.
Jedo si to teda pěkně po selnice a najednó polecajti. To je dobry řikám si, jedo ukázkově, mě nemužó zastavit, ale jenom sem to dořekl, zastavile mě a že pré chcó vidět řidičák a techničák. Hneď to bode, kévl sem jim na to hlavó a začal sem se přehrabovat v přihrádce o volanta. Polecajti mosele vidět, že začinám bet pěkně nasrané, protože ne a ne nic najit a mosel sem jistě bet bledé jak stará slipka kdež chce snášet vajička, ale naštěsti sem te doklade našil. Tož mně poděkovale, že pré je to dobry a že mužo jet a tak sem teda jel.
Asi po dvóch kilometrech mně to ale chciplo. Tak teda otočim kličkem, startér dobry, ale motor ten nechce ani blafnót. To ož mně začalo bet krajně podezřeli a pak mě napadlo se podivat na ten měřák, co okazoje benzin a vtym to začlo. Tolik prodejnéch bab, co mně veletělo z hobe be se asi ani spočitat nedalo a meslim, že be jich aji na tře vesely dome belo moc. Jenomže co teď, benzinka nébliši je pět kilometru. Veřešel sem to nakonec tak, že sem zavolal šéfovi, ať mě odtahne do práce, že sám asi nepřejedo. Dobry, přejel a odtahl mě do práce. Tam mně chlapi nalele trocho benzino z kanistro, abech jako muhl nejak dojet na to benzinko potom a pak dom.
Tak sem teda bel v práce, tam to naštěsti šlo pěkně, žádné problém nenastal a oteklo to jak voda. Hneď jak sem přejel dom, šil sem rač přeřidit teho budika, abech ož zétra nezaspal a šil sem pokledit slipke a králike.
Meslel sem si, že tech pohrom bode ož za dnešek dosť, ale mélel sem se pěkně. Já blbec sem totiž za sebó zapomněl zavřit a slipke mně otekle na dvur a všiml sem si teho zrovna, kdež sem měl otevřenó králikárňo. No a co meslite, že sem já vul staré odělal? Králikárňa otevřená a já za slipkama. No otekle mně aji ti králici.
Kdež sem šil večir spat, tak sem si ož v lužko řikal, ať ož je toť ta moje stará, protože jedna poctivá ženská teho tolik nenapáchá, co jeden hlópé a zbrklé chlap.