Co soudím o Vánocích

Monolog, vhodný jako součást rozhlasových, nebo televizních scének.

Jak se tak na to dívám, je to rok od roku zajímavější. Netvrdím, že horší, na to nemám tu odvahu, tak říkám, zajímavější. Za mých mladších let, ještě tak před desíti lety jsem o Vánocích vypadl s kamarády ven. Většinou mrzlo až praštilo a padal sníh. Všichni jsme se koulovali a nebo jinak dováděli a starali se jen o to, co nám nadělí Ježíšek. Dnes už nevypadneme ven, máme přece počítače, neválíme se, nekoulujeme se, protože není čím a hřeje, až pohladí. Pohladí, ale přece jen tak nějak nepříjemně. V televizi se nedíváme na nic jiného, než na reklamy určené pro Ježíška, kterých z dob minulých nepamatuji a to musím říct, že ještě tak do roku 2010 jsem se na televizi koukal mnohem častěji, než je tomu dnes a nepamatuji se na žádnou reklamu, která by hlásala něco o lákání Ježíška do nejrůznějších obchodů, s těmi nejlepšími slevami na to nejlepší elektro, nebo nádobí.
Vánoce jsou svátky míru, klidu a pokoje. Svátky míru to jsou, jen v tom smyslu, že si hlídáme míru alkoholu, nebo míru cukroví, kterou stejně tak jako tak za pomoci nerozlučné kamarádky televize překročíme. Kolekce na stromeček kupujeme už od září a to jen pro to, že v prosinci už se připravují velikonoční zajíčci a uklidňujeme se slovy: „Ať už je to za námi.“ To celé vše trávíme v pokoji, kde přestáváme hlídat právě onu míru. K tomu všemu nám dopomáhá stres. Jestli jsme upekli všechno cukroví, jestli se to sní, kdo to vlastně bude jíst, kolik zase přibereme, jestli máme všechny dárky a tak dále.
A já si rok od roku říkám, kam se podělo to kouzlo Vánoc? Cožpak už není možné v klidu všechno nakoupit , v klidu napéct cukroví a v klidu a pohodě si užívat těch posledních pár dní v roce? Možné to je, ale jen pro toho, kdo se nenechá strhnout oněmi marketingovými lákadly, jejichž úkolem není nic jiného, než cpaní peněz do věcí, které často ani nepotřebujeme a pro které tak rádi zaplňujeme obchody ponejvíce těsně před štědrým dnem. A proto je lepší nenechávat nic na tu nejposlednější chvíli s těch chvil nejposlednějších, cukroví napéct nějaký ten týden dopředu a pak už se jen těšit na ty svátky, které jsou přece tak krásné a říkat si: „Kam ti lidi tak spěchají. Já naštěstí nemusím.“
Děkuji za vaši pozornost.