Bobíšek, aneb zachráněný psí chlapík

Jsou to necelé tři týdny, kdy nám byla domácnost obohacena o nového člena rodiny. A je až neuvěřitelné, jak mně osobně tento malý chlapák změnil život.

„Nazdar lidi, já jsem Bobík, mám plus mínus 4 roky a jednoho krásného dne si pro mě přijeli dva lidi. Páneček mi říká Bobo, slyšel jsem, jak někomu povídal, že se mu při mém jméně vybavý nějaký doktor z jakéhosi televizního seriálu pro lidi…“, tak nějak by mohla začít kniha o tomto pražském krysaříkovi, jehož životní příběh by sám o sobě vydal na dost dlouhé vyprávění, ale o tom možná jindy. Tento psí miláček mi do života vnesl zcela nové zážitky a poznání. Někoho to možná překvapí, ale ze všeho nejvíc mám rád ty brzké procházky. Sice je ještě zima a brzy ráno tma, ale mám-li po boku tohoto psího kamaráda, nějak mi to nevadí. Poslouchá totiž na slovo, chodí vždy poslušně a kdykoli se s ním vydám jakýmkoli směrem tak už předem ví, kam s ním chci jít, takže jsme se zatím ani jednou neztratili. Ačkoli tento pes není nijak asistenční, je prostě fajn a tak mu člověk i nějakou tu loužičku a velmi brzké vstávání odpustí.

V souvislosti s tímto malým psíkem vzniká knížka, která se pracovně jmenuje Bobův deníček a v brzké době si ji budete moci přečíst i vy, milí návštěvníci.

Mějte se fajn a zase někdy u blogu,
Pavel a Bobo

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.