Blbej den

Dneska jsem se zase naštval,
zjistil jsem, totiž, že jsem zaspal.
Chyba to byla veliká,
zapomněl jsem nastavit si budíka.
Co teď ale přemýtám,
nenapadá mne však nic,
pomalu se oblíkám,
nebudu se hnát, stejně je hyc,
navíc nemám křídla, takže nelítám.

Pomaloučku se to chílí,
šinu se ke svému vozu,
ach můj plecháček bílý,
kde jsou klíče, kde mám se svačinou dózu?

Teď už doufám, že mám všechno,
do autíčka usedám,
otáčím klíčkem, jednou ještě jednou,
neslušná slova se mi v hlavě rojí,
jestli neodjedu, tak je to vážně v hnoji,
do mdlob upadám.

Nestartuje auto moje,
to je prostě smůla,
a že vážně fakt je,
na hodinkách deset nula nula.
Volám svému šéfovi,
dobrákovi Pepovi,
že se mu moc omlouvám,
že dnes na to bude muset,
býti v práci sám,
však zůstala mi ruka z okénka viset,
když mi řekl, že dneska přece dovolenou mám.
Obrovský kámen, ach to byla rána,
ze srdce mi spad,
já však nepůjdu už spát,
kapota mého vozu, musí být rozebrána,
bych zítra mohl startovat,
a vyrazit směle pracovat.
 

Napsat komentář