A venku štěkal pes!

Napsáno v roce 2013.

BYl večer,, měsíc listopad. Seděl jsem v rohu svého pokoje, na dřevěné židli, za dřevěným stolem a s rukama pod bradou. Všude tma, jen svíčka temně svítila. A venku štěkal pes.

Já neměl na nic náladu, jen chtělo se mi chvíli spát, chvíli zase smát. Na dřevěné židli, za dřevěným stolem a s rukama pod bradou. Všude tma, jen svíčka temně svítila. A venku štěkal pes.

Byla mi zima, stále nešlo topení. Na dřevěné židli, za dřevěným stolem a s rukama pod bradou. Všude byla tma, jen svíčka temně svítila. Za oknem divná postava a venku štěkal pes.

V tom bouchání na okno. Z okna divný chlad. Na dřevěné židli, za dřevěným stolem a s rukama pod bradou. Všude byla tma, jen svíčka temně svítila, někdo bušil na okno a venku štěkal pes.

“Kdo mě ruší, kdo mi nedá pokoje!” Na dřevěné židli, za dřevěným stolem a s rukama pod bradou. Všude černá tma, jen svíčka v rohu svítila. U okna kdosi stál a venku štěkal pes.

Pohlédl jsem k oknu, však nepoznal jsem ho. Na dřevěné židli, za dřevěným stolem a s rukama pod bradou. Všude černá tma, světlo svíčky slábme a venku štěká pes.

Hledím z okna, tam však nic. Jsem tu jen já. Na dřevěné židli, za dřevěným stolem a s rukama pod bradou. V místnosti je tma, svíce zhasla, venku štěká pes.

Vtom kdosi na rameno mi zaklepal. Na dřevěné židli, za dřevěným stolem a s rukama pod bradou. V místnosti tma a divný chlad. Venku štěkal pes.

Já trhl sebou leknutím. Na dřevěné židli, za dřevěným stolem a s rukama pod bradou. V místnosti tma, mnou horkost se rozlévá a venku štěká pes.

Vtom došlo mi to náhle. Na dřevěné židli, za dřevěným stolem a rukama za hlavou. V místnosti jen tma a venku štěkal pes.

Nebyla to postava, byl to mojí duše stín. Na dřevěné židli, za dřevěným stolem a s rukama pod bradou. Venku pomalu svítá a stále štěká pes.

On přišel mne varovat. Na dřevěné židli, za dřevěným stolem a s rukama pod bradou. Venku pomalu svítá a stále štěká pes.

Mne nedalo to spát. Přemýšlel jsem stále. Na dřevěné židli, za dřevěným stolem a s rukama pod bradou. Venku začalo svítat a stále štěkal pes.

Co mi mohl chtít? Co mi chtěl říct? Před čím mne chtěl varovat? Na dřevěné židli, za dřevěným stolem a s rukama pod bradou. Venku vyšlo slunce a stále štěkal pes.

Já hlupák. Teď už vím. Samota, to je to, co mi chtěl říct Jsem sám. Na dřevěné židli, za dřevěným stolem a s rukama pod bradou. Venku svítilo slunce a přestal štěkat pes.

Přesto dál sedím. Každý den a každý večer usedám. Na dřevěnou židli, za dřevěný stůl, dohořívá svíce, venku je tma, svítá, slunce vychází a stále štěká pes.